I-psychologia.sk

Lákalo vás někdy dozvědět se z písma, jaké máte vlastnosti? Jaký člověk je váš partner? Nebo zda jste správně vybrali vašeho budoucího zaměstnance? Grafologie je metoda, která to dokáže. Jak je možné, že se v písmu projevují vlastnosti jeho autora? Díky tomu, že je písmo obdobným výrazovým projevem jako například chůze, gestikulace nebo řeč. Ze všech těchto projevů umíme odečíst docela dobře i bez vědeckého výkladu třeba momentální náladu, celkový optimistický či pesimistický přístup k životu, osobnostní tempo, přibližný stav fyzických sil nebo i pravděpodobnou příčinu konkrétního projevu.

Jednoduchý příklad. Jestliže pozorujeme lidi na ulici a zkusíme odhadovat, kdo má dobrou náladu a kdo ji pouze předstírá, kdo je unavený a kdo rozzlobený, velmi často se trefíme. Budeme-li pozorování trénovat a navíc si přečteme něco z odborné literatury na toto téma, budou naše odhady úspěšnější. Zkušený pozorovatel-psycholog dokáže tyto výrazové projevy psychologicky popsat a zdůvodnit.

Písmo má tu úžasnou výhodu, že je vlastně trvalým otiskem pohybu. A stejně jako z postoje, chůze nebo řeči poznáme, že je člověk smutný, zlostný, vyčerpaný, neotřesitelně spokojený nebo něčím momentálně zaskočený, můžeme takto dešifrovat i písmo.

Nejznámějším užitím je vypracování komplexního osobnostního posudku. To znamená popisu vlastností pisatele, popisu fungování a vzájemné spolupráce jednotlivých složek osobnosti a posouzení dalších možností rozvoje osobnosti. Případně problému, který pisatele nejvíce tíží. Bývá to například oblast vztahů, v nichž dlouhodobě selhává či posouzení pracovních schopností při výběru vhodného povolání. Často si žadatel o grafologický rozbor pouze potřebuje potvrdit svůj vlastní náhled na sebe nebo hledá východisko ze situace, kdy mu ostatní nerozumějí, on nerozumí ostatním nebo dokonce ani sám sobě.

Analýza rukopisu partnerů je vlastně zkoumání výsledků dvou osobnostních rozborů, jejich vzájemného souladu a možností vytvoření fungujícího vztahu. Různé varianty se dají lehce odhadnout. Chcete s někým navázat trvalý vztah, a máte pochybnosti. Obzvláště v situaci, kdy vám vaši příbuzní tvrdí, že jste nejspíš blázen, chcete-li žít s tak příšerným člověkem. Nebo váš vztah nefunguje a vy se snažíte zjistit, v čem to vězí. U těchto typů rozboru je velkou výhodou, že váš partner nemusí udělat nic jiného, než poskytnout svůj rukopis. Obdobně se dají analyzovat rukopisy jiných dvojic nebo skupin lidí, například rodičů a dětí.

Protože k analýze písma není nutné zvát pisatele osobně, je vhodná i pro poznávání lidí již nežijících. Ať už jde o historické osobnosti, naše předky nebo prostě lidi, kteří zemřeli, aniž jsme je stačili hlouběji poznat, a nadále po tom toužíme.

Grafologie se stále častěji využívá v personálním poradenství. Zajisté nemůže nahradit důkladný pohovor s uchazečem o zaměstnání, ale například první fázi výběrového řízení značně urychlí. Tím, že vyčlení uchazeče pro danou pozici naprosto nevhodné a vytipuje velmi úzký okruh uchazečů vhodných. Grafologický rozbor je v tomto případě zaměřen na pracovní schopnosti. Odhalí míru kreativity, vytrvalost, přesnost, schopnost regenerovat síly, organizovat, plánovat, komunikovat s lidmi, být členem týmu nebo naopak samostatně uvažujícím a rozhodujícím pracovníkem.

Znalost grafologie obohatí profesionální schopnosti a možnosti personalisty, manželského poradce či jiného psychologa, učitele nebo vychovatele. Ale grafologické poznatky se hodí i obeznámenému laikovi. Můžete si například všímat nápadných změn písma svých blízkých, kteří jsou jinak skoupí na slovo. Tyto změny obvykle signalizují psychické nebo zdravotní potíže. Pozvolné změny kopírují vývoj osobnosti. O tom se lehce přesvědčíte, porovnáte-li několik svých rukopisů z různých období života. Písmo vám může napovědět, s kým budete mít tu čest, máte-li se poprvé setkat s někým, koho znáte pouze z dopisu nebo podle podpisu. Potom třeba jen tak pro zábavu vyhodnotíte, nakolik byl váš odhad přesný. A hlavně, pokud si necháte vypracovat grafologický posudek, budete vědět, co očekávat.

Aby mohl písmo posoudit důkladně a zodpovědně, potřebuje od vás aspoň jednu stranu textu, nejlépe na nelinkovaném papíře. Potřebuje i váš podpis, který se porovnává s textem a často bývá odlišný. Každá taková odlišnost má svůj význam, stejně jako shoda s textem. Například zvětšeným nebo podtrženým podpisem dodáváme své osobnosti větší důležitost a jistotu nebo na sebe upozorňujeme. Pisatel zmenšeného nebo tlakově zeslabeného podpisu by se naopak nejraději stal neviditelným. Často se stane, že s vyšší funkcí člověku vyroste i podpis. Pokud ten podpis navíc stoupá (je napsán „do kopce“), je jasné, že ambice pisatele ještě zdaleka nebyly uspokojeny. U mnohých podpisů se nápadně liší provedení křestního jména a příjmení. Jméno se více vztahuje k intimnějšímu prostředí rodiny a přátel, zatímco příjmení nás reprezentuje ve světě profesním a veřejném.

Pokud užíváte několika typů písma, například psacího a tiskacího, je dobré poskytnout k rozboru obě varianty. Stejně tak pokud se vaše písmo v poslední době výrazně změnilo. Dá se zkoumat také vývoj písma jednoho pisatele. Potom jsou nutné ukázky z různých období života. Jako doplňující srovnávací materiál mohou posloužit různé pracovní či osobní poznámky a kresby. Obzvláště cenné informace můžeme takto získat při studiu života významných osobností, rukopisných originálů literárních děl, hudebních skladeb nebo třeba vědeckých teorií.

Z toho je zřejmé, že grafolog velmi těžko spolehlivě posoudí text na pohlednici, vzkaz napsaný na okraji novin nebo podpis na úředním dokumentu. Jistě vyčte mnoho zajímavého, ale ke komplexní analýze to prostě nestačí.

Představa o typických znacích písma leváků je poměrně rozšířená. Bývá s ním spojován hlavně levý sklon, písmena kácející se doleva. Levý sklon se ovšem vyskytuje v písmech praváků i leváků. Význam tohoto znaku je trvale nedůvěřivý až opoziční vztah k okolí, hraná póza, která člověku dává pocit většího bezpečí. Někdy se přechodně objeví v dospívání, kdy nesouhlas se všemi a se vším a celkové znejistění nejsou nijak zvláštní. U leváků není tedy levosklonnost důsledkem psaní levou rukou, ale spíše většího množství překážek, s kterými se v životě setkávají. Naše společnost totiž stále ještě leváky (nikoli ze zlého úmyslu) nebere příliš v úvahu a většina nástrojů, součástí nábytku i společenských zvyklostí automaticky počítá spíše s pravou rukou jako obratnější. Podejte někomu ruku, sedněte si k prostřenému stolu nebo si všimněte ovládacích panelů přístrojů. Pokud jste pravák, vyzkoušejte si stříhat nůžkami pro leváky a budete se divit, co jste za nešiku. Leváci tohle zažívají odmalička. I když v posledních letech je situace přece jen o něco lepší a drastických metod přecvičování leváků už se neužívá. Proto je informace, kterou rukou píšete, pro grafologa důležitá.

V knihkupectvích můžete koupit knihy, kde najdete jakési vzorníky variant všech písmen. V některých jednotlivostech se určitě poznáte, z jiných budete přinejmenším rozpačití. Je to tím, co jsme si řekli o kombinacích znaků. Všechny kombinace prostě nelze do takového slovníku pojmout. Navíc je nutné rukopis vnímat také jako celek. Grafologická abeceda tedy může být pro vás docela zábavnou hrou. Vybírat si podle ní partnera nebo zaměstnance by ovšem bylo dost pošetilé. Ačkoliv skvělý partner se dá zvolit i mnohem bláznivějším způsobem.

Nezřídka se vyskytující představa, že grafolog z písma uhodne váš věk, povolání nebo životní osudy, je mylná. Na základě rozboru lze vyslovit jisté hypotéz a mohou se do značné míry potvrdit. Úkolem grafologa je ovšem též konfrontovat informace o pisateli s jeho rukopisem. Zjistit, zda jsou v souladu nebo v rozporu.

Grafologie odhalí psychické stáří pisatele, ale to se může značně lišit od biologického věku. Jsou například rukopisy velmi vitálních a činorodých starých lidí, bez zjevných příznaků stáří. Jsou naopak rukopisy předčasně opotřebovaných a zestárlých mladých lidí. A jsou též rukopisy mladých lidí podivuhodně brzy vyzrálých a písma budící dojem, že zralosti nikdy nedosáhnou.

Nedá se stoprocentně spolehlivě určit pohlaví pisatele. Mužské rukopisy obsahují prvky ženskosti a ženské rukopisy jsou někdy tvrdé a dominantní. Mimo to, že každý člověk má v sobě svůj mužský i ženský pól, různě rozvinutý či potlačený, souvisí to i s prudkými změnami pojetí tradičních rolí v posledních desetiletích.

Grafolog odhalí umělecké nadání, analytické či kombinační schopnosti, ale neřekne vám, na který nástroj hrajete, jaký je váš IQ ani kterou školu jste vystudovali. Může rozpoznat, že jste se minuli povoláním, že zcela nevyužíváte svých předpokladů nebo naopak nestačíte na své povinnosti. Konkrétní životní okolnosti by se měl dovědět od vás.

Dětské písmo vyžaduje od grafologa trochu jiný přístup než písmo dospělého. U mladších dětí ještě není plně automatizované, je neustálené, vývojové etapy podoby písma se střídají nápadněji než u dospělého, dětské písmo více podléhá nápodobě cizích vzorů.

To všechno jsou okolnosti přímo související s vývojem psychiky, tělesným zráním, motorickým rozvojem. Charakter písma, zejména písmový pohyb, je velmi ovlivněn předchozím psychomotorickým vývojem.
Tak se může do písma dítěte negativně promítnout jakákoliv odchylka od normálního vývoje. Rizikové těhotenství maminky, citové strádání v raném věku dítěte, problémy s lezením nebo začátkem chození, nedostatek přirozeného pohybu a podobně.V Dětské písmo také citlivěji odráží výkyvy nálad pisatele i okolí. Reaguje na změny, zejména ty, které může dítě vědomě i nevědomě vnímat jako ohrožující. Změna učitele, hádka s kamarádem, napjatá atmosféra v rodině, narození sourozence… Mnohdy se jedná o události, které dospělý vnímá jako běžné nebo nedůležité.

Při rozboru kresby nebo písma dítěte se vyplatí mít k dispozici mnohem více ukázek než u dospělého. Třeba školní sešity za jeden i více školních roků, texty, které dítě píše mimo školu, sérii obrázků. Tak můžeme mnohem lépe odlišit typické projevy od nahodilých.

Učitel nebo vychovatel má jedinečnou příležitost sledovat průběžně kresbu nebo písmo dítěte. Může tudíž využít interpretaci písemného nebo výtvarného projevu dítěte jako cenný zdroj informací k průběžné pedagogické diagnostice. Varovala bych před grafologickými rozbory nebo vyvozováním nějakých závažných závěrů v případě, že učitel nebo vychovatel neprošel dlouhodobým grafologickým výcvikem.

Obeznámenost se základními principy grafologie může přispět zejména k větší pohodě ve všech situacích, kde jde o písmo či kresbu. Dítě jen těžko ovlivní svůj písmový výraz (stejně jako způsob chůze nebo gestikulace). Proto můžeme s klidnějším svědomím pozměnit své požadavky na úpravu, přesnost, velikost, sklon či jiné písmové znaky. A také se zamyslet nad způsobem hodnocení písma nebo jiných výrazových projevů dítěte.