Jak by se změnil přístup a techniky psychologie, kdyby uznávala duši jako samostatnou jednotku schopnou fungovat i mimo tělo, například po jeho smrti?
Psychologie je věda o duši. Tuto duši chápe jako soubor mentálních vlastností člověka. Spirituální pohled nám ale říká něco jiného. Říká, že duše je samostatná jednotka, která je v průběhu života skryta v těle člověka, ale existovala už před narozením a bude existovat i po jeho smrti.
Co kdyby psychologie přijala tuto myšlenku? Co by se změnilo v psychoterapii? Podle mého názoru mnohé. Současná psychologie klade vznik problémů lidí do jejich dětství. Tedy: "Máte ty a ty problémy, protože vaši rodiče dělali špatně to a to".
Další možnost, jak (dle většinových názorů) vznikají naše psychické problémy, je, že je jednoduše zdědíme geneticky. V obou těchto případech člověk za své problémy vlastně nemůže.
Připustíme-li si ovšem existenci duše tak, jak jsem ji popsal výše, otevře se nám nové pole působnosti. Přichází zde totiž v úvahu možnost, že naše problémy nepramení v mozku - rozumu, ale kdesi hlouběji, v duši. Je tak možné, že jsme si je přinesli do současného těla z minula, a že jsme si ony problémy vypěstovali dřívějším špatným chováním.
Najednou z nás odpadne pocit nespravedlivosti a nastupuje zodpovědnost. A to je podle mě velmi důležité. Musíme si začít klást otázku: Co jsme dělali špatně, že trpíme obsesí, že jsme panovační či nesoustředění? A co z dřívějšího chování nám zůstalo?
Svůj názor trochu více prezentuji i na svých webových stránkách, můžete si ho případně přečíst zde: http://www.terapiaduse.sk/news/psychologie-a-duse/
| « predchádzajúci príspevok uzkostne stavy | nasledujúci príspevok » bez názvu |
Do diskusie môžu prispievať len zaregistrovaní užívatelia. Zaregistrujte sa prosím!
Články