seznam.czMentální anorexie aneb říkejme jí „paní anorexie“
Poruchy příjmu potravy jsou stále se zvětšujícím problémem moderní civilizace, nejčastěji u dospívajících dívek a mladých žen. Poprvé byl tento problém popsán v Anglii a Francii v roce 1870 jako: odmítání potravy, extrémní pokles hmotnosti s amenorheou, zácpou, poklesem tepové frekvence. Již tenkrát viděli lékaři souvislost mezí tímto onemocněním a úmyslným omezováním potravy z psychogenních příčin (5).
Slovník cizích slov uvádí definici anorexie: biopsychosociání onemocnění, patologické hubnutí, porucha příjímání potravin, anorexia nervosa (1).
Pani anorexie je bio-psycho-sociálním onemocněním. Mezi psycho faktory patří nedostatečná identifikaci s ženskou rolí, s matkou a zároveň odpor vůči její autoritě. Dle MKN 10 je mentální anorexie klasifikována tak, že hmotnost dívky musí poklesnout pod 15% její průměrné hmotnosti vzhledem k výšce, věku, stavbě těla.
U těchto dívek lze přes mnohé rozdíly nalézt i některé společné rysy: hodné dcery, nadprůměrně inteligentní, dobře se učí, mají sklon k perfekcionizmu. Kromě sportu patří mezi jejich koníčky mnohdy ruční práce, bývají dosti kritické ke svému okolí (5).
Pani anorexie je velice zákeřná a nebezpečná porucha, kterou si rodiče uvědomí u svých dětí až když je už dost pozdě. Přesto je několik prvotních signálů, na které je potřeba dát pozor:
Měnící se jídelníček. Anorektičky zprvu vynechávají sladkosti a tučná jídla. Měnící se jídelní režim. Nemocné si nevezmou nic "navíc", mizí i hlavní jídla. Začínají podvody kolem jídla. Srovnávají se s ostatními a na talíři vyžadují, aby měly co nejméně. Často hodně žvýkají, uždibují a kouří. V jídle se nimrají, dlouho si je prohlížejí, vybírají, co nesnědí, potraviny si dělí na miniaturní kousky. Přecitlivěle reagují na to, když je někdo sleduje při jídle nebo například mlaská.
vzrůstá jejich aktivita, dokážou například nachodit mnohakilometrové vzdálenosti pěšky.
s rostoucí podvýživou přichází apatie a vyčerpanost.
neustále se váží nebo se váze se strachem vyhýbají, pozorují se před zrcadlem (2).
Mezi zdravotní obtíže patří: zácpa, porucha menstruačního cyklu a zimomřivost. Poté vypadávání vlasů, kazí se jim pleť a po těle se jim objevují jemné chloupky.
Na tlak donutit je jíst reagují nemocné většinou důrazný odporem. Vyhrožují, emočně vydírají a na každý důvod mají svoje protiargumenty. Pokud jsou nuceny jíst, snaží se podvádět. Jestliže se u někoho setkáte s několika z výše uvedených příznaků, neměli byste váhat a začít okamžitě reagovat a hledat cestu zpět k normálním jídelním zvyklostem (4).
K léčbě anorexie lze přistupovat:• Klasickým přístupem : hospitalizace v nemocnici či jiném středisku pro PPP, která trvá kolem 2 měsíců.
• Rodinná terapie : podílí se na léčbě celá rodina. Nemocný už na svůj problém není sám a posezení s psychologem pomůže v mnoha věcech i rodičům.
• Interpersonální terapie: např. partneři.
• Kognitivně-behaviorální terapie : učení racionalizovat a poznávat své pocity.Tato terapie ale nestačí k vyléčení anorexie. Doporučuje se kombinovat s jinými terapiemi.
• Skupinová terapie : scházení více pacientů a konzultování problému a pocitů mezi sebou i přítomným psychologem
• Farmakoterapie : k léčbě anorexie nestačí, ale je dobrým podpůrným prostředkem.
Dále: arteterapie : která je vhodná pro všechny tělesné a duševní nemoci, ergoterapie, hipoterapie, montreaux terapie a Gestalt terapie (3).
Bohužel léčba mentální anorexie je náročná a složitá. U klientů je obvyklé, že odmítají si připustit závažnost nemoci (6).
V předchozích odstavcích, jsem stručně popisovala nemoc, její průběh a léčbu. Nyní pár slov anorektičky na příznaky a léčbu, kterou uvádí knihy versus pocity klientky. Mladá, 14letá dívka, má nemoc jménem paní anorexie. Její váha byla 37 kg při výšce 160 cm. Nyní je jí 18let a je kompenzována na 50kg váhy.
Před nemocí byla velice živé dítě, šťouravé a společenské. Nikdy nezůstala nikde sama. Měla mnoho kamarádek, dobře se učila, sportovala…., ale pak přišla paní anorexie a vše bylo jiné. Z veselé dívky se stala smutná, nepěkná dívka s krupami pod očima, která svůj volný čas trávila doma sama zavřená v dětském pokoji. Mezi první příznaky patřilo u ní : snížení pulsové frekvence, ztráta menstruačního cyklu, uzavřenost, vyhýbání se společnému stravování a přehnaná aktivita v dětském pokoji. Na anorexii začalo upozorňovat okolí, rodina si ničeho nevšímala, jen matce přišla štíhlá, ale nebrala na to zřetel, neboť dívku viděla každý den a nepřišlo jí to. Matce se jen nelíbilo, že dcera pořád pospává, tak ji vzala k lékaři, který jí vyšetřil a řekl: vidíte na ni trávu růst, je v pořádku. Dívka si problém sama také neuvědomovala, jedla méně a méně až skončila na půl jablku denně.
Problémy přetrvávaly a tak vzala matka dceru opět k lékaři, který si již všiml vychrtlosti, zvážil klientku a odeslal na psychiatrické oddělení. Zde se dívka léčila dva měsíce a poté byla propuštěna domů. Klientka se na oddělení učila běžnému stravování, nesměla dívku navštěvovat rodina, pokud nepřibrala alespoň nějaké to kilo, měla zakázané telefonické rozhovory, nesměla chodit na procházky. Vše bylo povolováno postupně, podle toho jak moc si to zasloužila = jak moc tedy přibrala. Při jídle byla kontrolována společně s ostatními klientkami i klienty sestrou a na oběd měli 20minut. Anorektička uvedla: trochu teror. Po propuštění ji doma trvalo dva roky, než se celkově vyrovnala s problémy paní anorexie a s tím, že byla hospitalizována na psychiatrickém oddělení se ještě nevyrovnala, moc se zato stydí. Anorektička také uvedla, že ke štíhlosti ji donutila babička, která ji v mládí neustále opakovala: ty máš ale faldíky, a ty tvářičky baculaté.. Jiným důvodem může být také výrazná dominance matky.
Nyní má kamarády, přítele, kterého při nemoci ztratila, a šťastné rodiče,kteří na toto období jistě také nezapomenou.Myslím si, že rodiče by se za své dítě s paní anorexií stydět neměli.
Závěrem : nemocnému nestačí vysvětlit, že má anorexii, a poradit mu, že by měl jíst, neboť si to sám neuvědomuje a reakce dotyčného nemocného bude pravděpodobně popření problému (4).
Nyní je již mnoho možností, jak toto onemocnění léčit. Je jen důležité, přijít včas a hlavně: klient musí chtít vždy on sám se léčit, jinak tato léčba není tak účinná a může docházet k recidivám.
Použité zdroje literatury:
1. ABZ slovník cizích slov [online]. Kučera, R. &daughter. [cit. 2006-10-21].
URL: http://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/mentalni-anorexie
2.Jak rozpoznáte mentální anorexii [online]. [cit. 2006-10-21].
URL: http://zdravi.dama.cz/clanek.php?d=2239
3. Janna. Terapie mentální anorexie[online]. [cit. 2006-10-22].
URL: http://www.zdravotnici.cz/modules/news/article.php?storyid=338 4. Krch, D. F. Mentální anorexie. Praha: Portál, 2002. 235s. ISBN 80-7178-598-9
5. Kulhánek, J.-Krejcar, D. Písemná práce III. Existuje souvislost mezi výrazně dominantním chováním matky a rozvíjející se mentální anorexií u dítěte v pubertě a adolescenci? [online]. [cit. 2006-11-10]. 24s.
URL : http://psycholousek.pc.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=165
6. Mentální anorexie: Lékařská péče [online]. [cit. 2006-10-22].
URL: http://www.stopstigmapsychiatrie.cz/potrava/5_lecba.html