Články - Depresia a duša

Hodně lidí říká, že má depresi, ale většina (aspoň v to doufám) si patrně vůbec neuvědomuje, co deprese je. Jednou jsem se snažil popsat depresi člověku, který ji nezažil. Ač to slovy není možné, pokusil jsem se o následující přiblížení: „Je to, jako kdyby člověk bydlel v luxusním, ale sterilním domě z betonu, skla a oceli. Ten dům by měl krychlový tvar, žádné obliny. Velká okna by nezdobily žádné záclony. Stěny a podlahy by pokrývaly bílé, šedé a černé kachličky z těch nejdražších materiálů. Chyběly by v něm ale květiny, lidé i zvířata. Jediný přírodní materiál by byly mahagonové dveře s kouřovým sklem trojúhelníkového tvaru.

Nějaké podobné pocity zažívají lidé s depresí, ale přesně je slovy popsat nelze. Proč? Protože deprese má souvislost s duší, která se rozumovému chápání vymyká. A možná i proto je tak obtížně léčitelná. Hodně lidí a určitě většina vědců se mnou asi nebude souhlasit. Zkusme ale udělat experiment a připusťme si na krátkou chvíli, že v našem těle existuje duše. Myslím, že i pro ateistu to může být zajímavé.

Máme tedy rozum zodpovědný za chladné a racionální myšlení a pak duši jako původ svých citů a emocí. Duše se projevuje skrze mozek, proto jsou její pochody znát na různých přístrojích, ale je odlišná od rozumu.

Deprese je problémem právě oné duše. Znamená její plochost, neschopnost vnímat hlubší význam toho, co prožíváme. Tuto plochost jsme schopni zastřít rozumem, který hledá spíše povrchní zážitky. Adrenalin, kvalitní jídlo, televizi apod. Jejich „konzumace“, jak víme, souvisí s dopaminem. Aby si jeho hladinu udržel, jde člověk do extrémů. Extrémní sporty, dovolené, exotičtější jídla, čokoláda se solí, s chilli atd. Jakmile se rozumu vnějších zážitků nedostává, klesá hladina dopaminu.

V tuto chvíli by měla nastoupit duše, která je schopna díky svojí hloubce vidět to krásné i v běžných věcech. Vlastně by měla stále ovlivňovat naše jednání. Jenomže duše není zvyklá mít vedoucí úlohu, není zvyklá vést člověka určitým směrem za nějakým vyšším cílem jeho existence. Místo toho zareaguje na první negativní podnět ze svého okolí. Může to být třeba architektura. Ne náhodou jsem v úvodu popisoval depresi pomocí moderní architektury, která tak často postrádá teplo a cit. Tím podnětem můžou být ale továrny, nebo nejrůznější negativní události jako smrt někoho blízkého. Takovou duši bych přirovnal k slabému člověku, kterého zfoukne i lehký vítr, ač by měl jít pevně za svým cílem. Vůbec to však neznamená, že člověk trpící depresemi je slabý.

Silný cíl a směr může dát člověku víra v Boha, čímž zde samozřejmě nepropaguji žádné náboženství. A zřejmě víra mnoha lidem s depresí opravdu pomohla.

Můžeme si ale pomoci i uměním, neboť duše se právě uměním projevuje. Když nás zahřeje nějaká píseň nebo obraz u srdce, znamená to, že cítíme svoji duši. A umění ji dokáže povzbudit a posílit, zejména takové, kde se musíme trochu namáhat. Doporučil bych proto lidem trpícím depresí číst básně, protože jsou namáhavější než jiné umění. A tato námaha naši duši posiluje.

Je ale pravdou, že každá báseň je jiná a také každý reaguje na různé umění jinak. Umění tak může i uškodit nebo depresi spustit. Například bych jmenoval filmy, jak jsou Spalovač mrtvol, nebo právě některé moderní umění.

Velmi můžou pomoci rituály. Vracejí totiž barevnost a hloubku do všedních dnů. Například pohanské nebo i křesťanské rituály ve vánočním období dělají z každého zdánlivě obyčejného dne svátek. A to je to, co lidé s depresí potřebují. Depresi se dá léčit, ale musíme se pokusit překročit hranice, o nichž jsme se po léta domnívali, že překročit nejdou. Více píšu také na mém webu: www.petrturon.com